Spojení gotického a progresivního rockového potažmo metalového výraziva? Na první pohled by mohlo jít o nesourodou a neharmonickou míchanici stylů, zkušenost nás však v mnoha podobných případech učí něco jiného. Polští NAAMAH prokázali v podobě alba „Resensement“ dostatek duchapřítomnosti a v neposlední řadě i muzikantského umu a prvotní utkvělá představa dostala na ploše více než hodiny reálnou a příjemně poslouchatelnou podobu.

Finální výsledek se ovšem na jedné straně mílovými kroky vzdaluje plačtivým a sladkobolným polohám tradičních goticko rockových seskupení reprezentovaných např. LACUNA COIL či FLOWING TEARS a jednoznačně postrádá romantizující patos. Stejně tak se ale na straně druhé NAAMAH nevydali cestou technických a instrumentálních excesů a „onanií“ pokud jde o progresivně metalovou stránku věci, přestože ta v dalších dvou třetinách alba jednoznačně převažuje. Zvolili již věky prověřenou zlatou střední cestu a charakteristické atributy a elementy obou hudebních protipólů dovedně skloubili. Osm skladeb včetně dvou bonusů představuje jak z hlediska hrací doby tak i v rovině muzikální poměrně rozvláčné a členité kompozice, které netrpí nouzí o zajímavé momenty a častou proměnlivost hudebních motivů, jejichž výborná zapracovanost do celkové struktury vyplouvá na povrch s každým novým poslechem a dává vyniknout všem nástrojům.

Zatímco první dvě skladby, se nesou ve znamení poklidného a lehkou melancholií prosyceného rozjezdu s umně vpletenými klavírními kudrlinkami (podobně laděné s oblibou užívají např. ORPAHNED LAND), již třetí v pořadí („Not For You“) pozvolna odkrývá techničtější a hravější stránku kapely a složitěji strukturovaných progresivních motivů a fines přibývá. S každou odehranou skladbou album graduje a ke svému vrcholu se blíží v proměnlivě instrumentální „Red Light“ s lehkým puncem DREAM THEATER či hned následující „Alright“. Po zasněném úvodu přejde bez mrknutí oka v živelné intermezzo s lehkostí rozehrávající sólovou exhibici jednotlivých nástrojů, aby byl v závěru proveden návrat k  počátečnímu motivu ověnčenému náležitou pompou. Celou kolekci zdařile uzavírá ambientně ševelící desetiminutovka „Daydream Part Two“. Nad jednotlivými skladbami se klene příjemně sytý hlas zpěvačky Anny, jíž prozatím některé vypjaté polohy činí drobné potíže, na druhé straně ovšem maximálně využívá stávajících možností a přirozená expresivita jejího projevu tento fakt bohatě vynahrazuje a zvýrazňuje již tak poměrně svojské kontury muzikálního koloritu kapely.

NAAMAH nechybí kreativita a stejně tak výborné instrumentální schopnosti. Lehce proplouvají různorodými žánry a postupy, aby zakotvili v prog rockovém hájemství okořeněném o pozůstatky gotizující minulosti,  kteréžto však tentokrát není o tolik protěžované virtuozitě a instrumentální ekvilibristice (přestože na to muzikanti s přehledem mají), ale o písních, písničkách a atmosféře. Hudbu nechávají lehce plynout a nikam ji násilně netlačí. Přestože jde již o druhé album, v polském sextetu dřímá potenciál, který nebyl ještě plně uvolněn a jehož plného rozpuku a košatosti se zajisté dočkáme již na následujícím albu.